Důchodový systém v ČR -  I. pilíř

V minulém čísle jsme psali o druhém pilíři. Z článku nabitého informacemi musela leckoho z Vás rozbolet hlava, proto dnes zvolníme a řekneme si o prvním pilíři, který má již sám důchodový věk, a i přes svoji jednoduchost tvoří páteř důchodového systému nejen v České republice, ale téměř po celém světě, kde důchodový systém funguje.1

První pilíř, tzv. průběžný, pracuje na základě solidarity. Zatímco z II. a III. pilíře dostáváte prostředky, které jste si sami naspořili a zhodnotili, finance z prvního pilíře dostáváte od těch, kteří aktuálně pracují a platí státu sociální pojištění. Pokud jste nyní zaměstnaní, část Vaší mzdy odvádí stát na tzv. mandatorní (povinné) výdaje, mezi něž patří i platba současným důchodcům na jejich penzi. Až dosáhnete na penzijní věk Vy, bude Vám vyplácen důchod z peněz ekonomicky aktivních spoluobčanů. Proto se o tomto pilíři mluví jako o solidárním – předpokládá se, že když nyní vyděláváte na důchody jiných, budou v budoucnu jiní vydělávat na Váš důchod.

Na našem území má tento systém první kořeny na konci 18. století, kdy byly zavedeny výsluhy (tzv. penzijní normály) pro vdovy a sirotky „věrně sloužících“ zaměstnanců a také pro zaměstnance, kteří alespoň 10 let sloužili monarchii. Daná úprava sloužila poměrně malému okruhu osob, většího rozšíření se dočkala až o více než 100 let později. Nejdůležitější byl však rok 1924, kdy vznikl zákon o pojištění zaměstnanců. Ten definoval zdravotní, starobní a invalidní pojištění v podobné podobě, jako se dochoval dosud.2

Zpět do současnosti – kolik Vás tedy ona solidarita stojí peněz? Státní instituce platí důchody z odvodů ze sociálního pojištění, což pro zaměstnance představuje 28 % hrubé mzdy. Jak už bylo řečeno minule, toto pojištění se snižuje (respektive je převedeno) při zavedení druhého pilíře a výsledné krácení má pak pro sociální pojištění hodnotu 25 %.

Abyste měli nárok na starobní důchod, musíte splnit dvě podmínky – mít stanovenou věkovou hranici a mít odpracovaný určitý počet let. Až na výjimky mají muži stejnou hranici odchodu do důchodu dle data nároku na důchod, ženám se snižuje hranice odchodu dle počtu vychovaných dětí. Vzhledem k posunům získáte nejpřesnější informace na stránkách České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).

Solidarita prvního pilíře představuje pevný základ pro zachování důstojného života, nicméně tato solidarita pracuje na principu, že má kdo být solidární. Poměr pracujících a důchodců musí tedy být v takovém poměru, aby měl stát z čeho penze vyplácet. S ohledem na úbytek obyvatel v ČR a celém vyspělém světě, je právě toto důvodem, proč se zavádí dodatečné spoření (II. a III. pilíř). Odpověď na otázku, jak zachovat solidaritu při udržení slušné životní úrovně příjemců penzí, můžete sledovat v obvyklých politických bitvách – věřím, že Vám při tom nezhořkne v ústech.

Příště dokončíme náš stručný seriál pohledem na III. pilíř důchodového systému.

Radek Vaníček

 

Článek vyšel ve 3. čísle bulletinu Celsuz-In, který si můžete stáhnout zde.

 

1 Obecné informace o důchodu a různých lhůtách najdete na stránkách České správy soc. zabezpečení http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/nejcastejsi-dotazy/nejcastejsi-dotazy-duchodove-pojisteni.htm

2 Podrobně a zajímavě o historii sociálního systému na našem území se můžete dočíst zde: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/5572A3BE-22CD-46D3-A31F-2BA0076C1C63/0/publikace_80letSP.pdf